Joomla TemplatesWeb HostingWeb Hosting

Apríl a Mrzimorský exil alias stanování

Dne: 1.6.2013 (1.4.2084)

Studentská rada se věrna revolučnímu ladění tohoto roku na Aprílu skutečně vyřádila. Jedním šmahem zrušila zkoušky (komisi údajně posvačila přerostlá Blátotlačka žravá), vyhnala velectěnou kolej Mrzimorskou do exilu, aby zde vedli vzdálený odboj, nu a sesazení se dočkali i profesoři. Na tento akční den si připravili svatbu i profesoři Alanyniss Beliková a Timur Belikov.

Polední revolta:

Aby vše bylo bráno vážně vážně, několik prefektů a primusů (Oliver C. Hopkins, James Hroozley, Lena Madeira, Rebecca C. Bennett, Arthur J. Doodle, Rosalie Maria Young, Mellisa Williamsová a Daciana Williamsová, Selena M. Lawry) se začalo trousit do síně. Každý měl svůj úkol, žlutá část se pochopitelně chtěla i naposledy rozloučit s milovaným hradem. V síni však dlel profesor Tobias Rein syslící křidýlka na čas dlouhého zabarikádování se ve sborovně. Bylo tedy nutné ho vypoklonkovat ven, jelikož hradu vládli studenti.

Zprvu ne moc veliká skupina revolucionářů se postupně rozrůstala a do síně se sbíhali studenti s hlášením, jak pokračuje vystěhovávání profesorů. Mezitím StR zabavila příbory, aby je mohla použít jako zbraně, další rozmísťovali šavlozubé kachničky. Poklidné revoltění narušil příchod Arthura, kterému se nechtělo z hradu pryč. Profesor Albertson se navíc odmítal vzdát svého kabinetu a vymítání jeho osoby nepomáhalo. A aby toho nebylo málo, do síně se odváží vkročit i Alen King.

Nezbývá nic jiného, než vyvstalé problémy řešit radikálně. Studenti jsou tedy posláni na profesory s ukořistěnými vidličkami. Naneštěstí se situace na chvíli zvrtne a studenti začnou být až přespříliš agresivní. Do bojů se zapojí i několik prefektů, kteří se zcela neprofesionálně pustí do potyčky (dojde jak na hůlky, tak na příbory, tak na hlasité hádky) mezi sebou a studenty. Ve finále však nikdo není zraněn a újmy utrpí pouze mnohá ega.

V předvečer se v síni ukázal ještě Michael O'Brien, který zabráním profesorského stolu jasně skandoval, kdo tu teď velí.

Svatba Alanyniss a Timura:

O svatbě v historickém stylu se psalo v Bradavičníku. Byla celkem prostá - po kratinkém obřadu nastal čas na gratulace, všeobecné veselí a netradiční souboj o nevěstin podvazek, kde si zájemci mohli vyzkoušet, jak moc jim jde střílet z luku. Nechyběl ani hod kyticí.

Oslava nového systému:

V 19:00 hodin pak ve Velké síni proběhla oslava nového systému, které vévodil drak Inkousťák. Revoluce bohužel nešla zcela hladce, neboť se do řad studentů vmíchala část profesorského sboru (Veron Fast, Tobias Rein, Alen King) v převleku a vyvolala chaos. Oslavy nového systému se tedy zvrtly v dortíkovou bitvu (ačkoliv několik duševně labilních jedinců chtělo použít například i baseballové pálky), kdy nakonec byli studenti v síni i uvězněni. Jsou dokonce “uneseny” dvě studentky (Scharlotte M. Corrigan a Lauren L. Beaty), respektive je profesoři poté, co jsou jimi odhaleni, zmrazí na místě a prchnou.

Následovalo cvičení s košťaty, kdy studenti uklízeli nadělaný nepořádek. Nakonec jsou i dívky vysvobozeny, síň uklizena a všichni se poklidně rozešli spát. Až na utiskované profesory.

Mrzimorský exil alias stanování:

Vzhledem k tomu, že byla na Apríla kolej oficiálně rozpuštěna (hned poté, co jsme sebrali veškeré kameny z bodovacích hodin a přebarvili je) a byli jsme vyhnáni z hradu někam do zámoří, abychom tam vedli odboj, vzala nás Mia E. Phoenix stanovat. Sraz byl u břehu jezera, kde se tradičně čekalo na opozdilce zapojené v boji v Síni. Přec jsme se s mírným zpožděním slezli a po krátkém loučení s jediným zeleným doprovodem vyrazili do Prasinek, kde už na nás čekalo přenášedlo. 

Někdo přenos ustál, někdo zahučel do louže, každého však ohromilo místo, kde jsme se objevili. A sice na jakési skalní římse uprostřed liduprázdného pohoří. Naše vedoucí Mia píchla prstem do mapy, zavelela vpřed a my se hrdinně vydali objevovat bílá místa pro budoucí generace. Jakýmsi zázrakem jsme nalezli stezku vinoucí se mezi kamennými stěnami a vyrazili vstříc zítřkům. Někde chytal klaustrofobický záchvat, další odolávali útoku pavučin a jiní jen klopili hlavu k nebi a ptali se hvězd, zda probudí se do chladného rána a utěší je jasné paprsky slunce.

To nejhorší však mělo teprve přijít. Po průchodu skalní soutěskou na nás čekal les. Hluboký, temný a plný zvířat, jako jsou například jezevci. Za jedním se ve víře, že jde o Banána, pustil Daedalus Povolo. Sešel ze stezky, stoupnul na past a rázem byl v pytli vysoko ve vzduchu. Zbytek se zatím zuřivě radil dole pod ním. Máme ho odříznout? Nebo snad vykostit a protáhnout dírou? K žádnému z navrhovaných kroků však nedošlo, neboť právě kroky nás vyrušily.

Tři drsní chlápci s nefalšovaně ruským přízvukem si to nakráčeli na místo činu, zatímco my využili zkušeností z dětských her na schovávanou. Situace byla vážná, což si všichni uvědomovali. Tedy, skoro všichni. Pan Doodle se s celým lesem podělil o názor, že ti, co se schovávají, jsou srágory. Na oplátku byl jedním z pytláků nazván frackem.

Pak už to začalo být zajímavější. Do hry vstoupily hůlky a vzduchem prosvištělo i první kouzlo. I přes to většina jen silácky žvanila, byť střet byl v podstatě nevyhnutelný. Ve finále to všem došlo a strhla se pořádná bitka okořeněná i pokusem upálit ty tři zaživa. První kouzla od Tess, Arthura a Jamese byla odvrácena a došlo i k opětování palby, o onen oheň se postaral v pytli uvězněný Daed. Prostě drama.

Savievič, jeden z pytláků, nalezl Destiny a tak nějak ji zajal, respektive pevně sevřel. Naštěstí byl vzápětí k zemi jedním vhodným Evertem knock outován Dimitrij, a tak se skóre vyrovnalo. Mrzimorští vedli vzápětí o další bod, když Tess Savieviče přinutila stepovat v rytmu irské odrhovačky a zvedající se Dimitrij byl zasažen Rictusemprou. Zároveň se svépomocí osvobodil i Daed, co si to tak příhodně spadnul třetímu pytlákovi rovnou za krk.

Novým bojovým úkolem tedy bylo vykroutit Destiny zpod pod palbou zatím vytuhnuvšího Savieviče. A také bylo třeba zabránit těm více rozohněným v mučení ubohých pytláků a také spolukolejníků. Vzápětí se také objevily obavy, zda svázané pytláky něco nesežere a zda by náhodou nebylo lepší je zabalit do dek, udělat jim večeři a v přátelském hovoru je dopravit na nejbližší stanici. S tímto mrmláním se přeživší z místa přeci jen odlepili a po chvíli konečně dorazili na mýtinku. Plnou Karkulinek. Tou dobou už se však všichni stejně modlili, aby byl už putování konečně konec, takže se žádný další souboj či vražda nekonali.

Ti, co měli stany, rozložili tábor, další se vydali pro dřevo a klidnou půlnoc (nebo spíš hodně brzké ráno) narušila už jen rána způsobená příchodem ex-primusky Carmen, jež šla rovnou ze svatby. I do jejího stanu se někteří nasáčkovali a usnuli spánkem spravedlivých.

Následující ráno, nebo spíš skoro-poledne, vyrazili někteří houbařit, aby připravili oběd, jiní vyspávali, další sportovali či objevovali krásy okolní krajiny. Z výletu se všichni živí, zdraví, nemytí a plní zážitků vrátili až v pondělí k večeru.

 

Diskuze na Mrzimorském fóru.

 
Forum